V poslední době se laboratorní potkan (Rattus norvegicus) stal oblíbeným domácím mazlíčkem lidí všech generací. Potkana lze získat ze zverimexu nebo od chovatele.
Já osobně dávám přednost potkanům od chovatele. Tito potkánci jsou od malička zvyklí na lidskou péči, jsou neuvěřitelně přítulní už od samého začátku a nekoušou ani v dospělosti. Chovatelé záměrně kříží zvířata klidné povahy a pěkného zbarvení. Potkan je chytré zvíře, které se dá snadno ochočit, přijde na zavolání a má tendenci se k člověku spíš tulit, než od něj utíkat. Potkan se běžně dožívá 2 let, v některých případech až 3 let věku.
Potkani jsou náchylní k mnoha chorobách. Nejčastějšími jsou nádory na mléčné žláze u starších samic, onemocnění dýchacího aparátu a s tím spojené záněty středního a vnitřního ucha, kožní onemocnění, nemoci močového systému a pohlavního ústrojí, zlomeniny řezáků nebo zánětlivé procesy v dutině ústní a obezita. Častá jsou i poranění následkem zranění v nevhodném chovatelském zařízení nebo neshodou chovných jedinců.
Při koupi potkana bychom měli dbát na to, aby potkánek nejevil příznaky onemocnění. Zvíře by mělo být aktivní a zvídavé. Jeho oči a nozdry jsou čisté, oko jasné, srst hladká, lesklá a přiléhavá. Končetiny jsou čisté, bez otlaků a známek poranění. Okolí řitního otvoru je čisté. Potkan nesmí pšikat, mít výtok z nozder, nebo červeně zabarvené okolí nosu a očí, nesmí mít nakloněnou hlavu nebo zapáchat po stolici. Jeho srst je čistá, u mláděte bez nepříjemného zápachu, hladká, nevypadává. Na kůži hlavy a hřbetu nejsou žádné stroupky a potkan se neškrábe.
Potkan patří mezi společenská zvířata, pro která je typické, že na sobě dlouho nedají znát žádné onemocnění, jinak je ostatní zvířata vyloučí a takový jedinec dlouho nepřežije. Proto potkan běhá, žere a pije do poslední chvíle a snaží se na sobě nedat onemocnění znát. Pozorný chovatel však zaznamená i malou změnu chování, sníženou chuť k jídlu a především červený výtok z nozder a očí.
Potkani mají slznou žlázu, která vylučuje sekret zbarvený cihlově červeně. Nejedná se o krev. Pokud je potkan ve stresu, nemocný nebo ho něco bolí, objeví se v okolí nozder a očí načervenale zbarvený výtok, který si potkan roztírá i po srsti na hlavě a lopatkách a při případném pšikání ho rozstřikuje po stěnách domečku. Výtok sám o sobě není nemoc, ale spíš příznakem (tzv. chromodacryorhea), že je něco v nepořádku.
Onemocnění kůže patří mezi velmi časté potíže u potkanů. Potkan je většinou neklidný, často se škrábe, v srsti má stroupky a má horší kvalitu srsti. Mezi nejčastější původce onemocnění patří kožní parazité a plísně nebo tzv. Barbering syndrom (dominantní potkan napadá slabší).
Z kožních parazitů se jedná nejčastěji o kožní svrab, dále vši, všenky a demodexa. Z postížených míst je možné provést hluboký kožní seškrab (do prvního mírného krvácení) a test s lepící páskou a vzorky prohlédnout pod mikroskopem. Bohužel ani negativní nález nevylučuje infekci. I při silné infekci se svrab pod mikroskopem nemusí prokázat. Léčba zahrnuje podkožní aplikaci antiparazitárního přípravku pod kůži, která se opakuje za 10-14 dní a důkladnou dezinfekci chovatelského zařízení, včetně všech míst, kde se potkánek pohybuje.
Kožní plísně se projevují vypadáváním srsti, méně už svěděním, které je spíš následkem sekundárního zánětu kůže. Plísně lze prokázat kultivací na speciální diagnostické půdě ze vzorku chlupů. Léčba zahrnuje koupele v antimykotických šampónech nebo potírání postižených míst antimykotickými roztoky a trvá několik týdnů. Plísně jsou přenosné i na člověka.
Laboratorní potkan má geneticky předurčenou vysokou pravděpodobnost nádorových onemocnění. Samičky často trpí na nádory vycházející z mléčné žlázy. Tyto nádory často velmi rychle rostou (i během několika dní může nádor dosahovat několika cm velikosti) a jsou různě agresivní, ale většina jich je u potkana nezhoubných (narozdíl od myší). Proto lze většinu těchto nádorů dobře řešit chirurgickým odstraněním nádoru i s postiženou mléčnou žlázou. Příliš velké nádory jsou hodně krvené, prorůstají hluboko do okolních tkání a jejich odstranění je komplikované. Ani dobře provedená operace nezabrání tvorbě dalších nádorů na jiných místech. Mléčná lišta potkana se nachází od krku až k ocasu, proto mohou nádory vyrůst kdekoliv po těle. Z vlastní zkušenosti nedoporučuji čekat, jak moc nádor poroste, ale nechat ho ihned odoperovat. Komplikací může být tvorba hematomu po operaci a vykusování stehů, které lze minimalizovat včasným odstraněním nádoru a tím nutné menší operační rány. Zda je nádor zhoubný nebo nezhoubný lze zjistit pouze histologickým vyšetřením. Vzácné zhoubné nádory se často projeví růstem dalších nádorů v blízkosti jizvy brzy po operaci. Operaci provádíme na naší klinice v inhalační anestesii, která je velmi bezpečná pro drobné savce, jen minimálně se metabolizuje ve vnitřních orgánech a je proto vhodná i pro starší a rizikové pacienty. Potkan při inhalační anestesii usíná během několika minut a po operaci je během asi 15-30 minut opět probuzený a často s chutí přijímá vlhčenou chutnou stravu a pohybuje se po kleci. Injekčně se pod kůži aplikují léky od bolesti a infúzní roztoky. Stehy se vytahují za 10 dní po operaci.
Infekce dýchacího systému jsou u potkana jedny z nejčastějších důvodů návštěvy veterinární kliniky. Pšikání značí zánět horních dýchacích cest, vrkání a ztížené dýchání zápal plic. Už při pšikání je nutné navštívit veterinární kliniku, jinak se infekce velmi rychle dostane na dolní cesty dýchací a léčba je pak náročná a často bezúspěšná. Původcem dýchacích onemocnění jsou bakterie (mycoplazmata, sterptokoky) a případně viry. Potkani si mezi sebou infekci přenáší kontaktem. Léčba zahrnuje několikatýdenní aplikaci antibiotik, v těžších případech je nutné udělat rentgen plic a potkánka umístit do kyslíkového boxu. Velmi často je léčba antibiotiky bezúspěšná, nebo dojde jen k nepatrnému zlepšení, zvláště pokud se na plicích vytvoří hnisavá ložiska. Nemocného potkánka je nutné izolovat od ostatních potkanů.
Následkem infekce horních cest dýchacích je často zánět středního, později vnitřního ucha. Bohužel takový stav poznáme většinou až tak, že potkan začne nosit nakloněnou hlavu a špatně se orientuje. Pro potvrzení je třeba provést otoskopické vyšetření pomocí endoskopu a rentgenologické vyšetření hlavy. Léčba spočívá v podávání antibiotik. Střední ucho je třeba v některých případech vypláchnout v anestezii. I přesto ve většině případů nebývá léčba úspěšná a poškození vnitřního ucha je již trvalé. Doporučuji léčit zavčas onemocnění dýchacích cesta a snažit se tak předcházet infekci tkání ucha.
Ztížené dýchání může být také příznakem onemocnění srdce, které lze diagnostikovat a léčit pouze veterinárním lékařem včasným podáním léků.
nemocnění dutiny ústní a zubů u potkana není tak časté jako u herbivorních savců (morče, činčila, králík, osmák a další). Nejčastěji se jedná o zlomeniny řezáků nebo jejich deformace a následné přerůstání. Pokud si potkan poraní dutinu ústní o cizí předměty, zranění se infikuje a vytvoří se rozsáhlý hnisavý zánět dutiny ústní. Z vlastní zkušenosti vím, že i při těžkém zánětu v tlamičce, se potkánek snaží jíst a pít normálně a onemocnění lze jen obtížně včas odhalit. Moje potkanka začala při pití z napaječky nepřirozeně naklánět hlavu a při endoskopickém vyšetření dutiny ústní se odhalily těžké zánětlivé změny, už neslučitelné se životem.
Horší pohyblivost můžou u potkana způsobovat otlaky na zadních nožičkách (tzv. pododermatitida), různá zranění, nádorové onemocnění nebo ochrnutí zadních nožek. Příčinou otlaků na zadních nožičkách je příliš tvrdá podestýlka, nebo rošty, na kterých potkánek tráví většinu času. Na nožičkách můžeme pozorovat zarudnutí, tvoření stroupků, krvácení až otok chodidla. Léčba zahrnuje ošetření chodidel antibakteriálními roztoky a mastmi, případně celkovou aplikaci antibiotik a léků od bolesti, přiložení krycích obvazů a především zajištění potkanovi měkké podestýlky (deku, houpačky a pod.).
Šplháním po kleci si může potkánek pohmoždit, v horším případě i zlomit nožičku. Potkan se nerad pohybuje, může mít oteklou nožičku nebo ji vůbec nepoužívá a často naříká při manipulaci. Nožku je třeba ortopedicky vyšetřit a zkontrolovat rentgenologickým vyšetřením.
U starších potkánků lze často pozorovat ochrnutí zadních nožek. Ochrnutí vzniká postupně, většinou na jedné nožičce, kterou zapomíná za sebou, až po ochrnutí obou pánevních končetin, kdy se potkánek pohybuje pouze po předních nožičkách. Je to proces nezvratný a neléčitelný. Lze vyzkoušet rehabilitaci, nebo aplikaci podpůrných léků. Každý chovatel sám nejlépe pozná, kdy už se jeho potkánek trápí. V takovém případě je euthanázie pro něj spíš vysvobozením. U nás doma nemá přirozené predátory, kteří by ho trápení ušetřili.