Mezi nejzávažnější infekční onemocnění postihující chovy králíků, patří mor králíků a myxomatóza. Doporučujeme vakcinovat brzy na jaře, před sezónou komárů, s revakcinací myxomatózy v létě
Vakcinace se provádí od 10. týdne věku králíčka, v případně nepříznivé nákazové situace myxomatóza od 6.týdne věku s revakcinací za 4 týdny a mor od 4. týdne, s revakcinací za 6 týdnů.
Další možnou vakcínou je vakcinace proti pasteurelóze. Očkuje se od 4. týdne věku, revakcinace je za 3 týdny po první vakcinaci a třetí přeočkování u mladých chovných králíků je za další 3 týdny. Pak se přeočkovává po půl roce. Výhodnější je očkovat najednou více králíků, protože jedna lahvička obsahuje dávky pro10 – 20 králíků, dle věku, a je třeba ji do 10 hodin spotřebovat.
Vakcinovat je možné pouze zvířata v dobré kondici a zdravé.
Jako prevenci vzniku častého nádorového onemocnění dělohy u starších samic, doporučujeme
kastrovat samice mezi 6-12 měsícem věku. U nekastrovaných samic jsou vhodné pravidelné preventivní kontroly každý rok při vakcinaci, u starších samic pak každé 3 měsíce.
Častým onemocněním králíků jsou INFEKCE ZAŽÍVACÍHO TRAKTU. Na vzniku onemocnění se podílí různá infekční agens (viry, bakterie, parazité) a dále především stres a nevhodná výživa. Nejčastěji se s nimi setkáváme ve věku 3-10 týdnů, zejména v době odstavu. V této době dochází u králíků k přechodu na pevnou stravu a ke konečné stabilizaci střevní mikroflóry, proto jsou mláďata v tomto období velmi vnímavá ke změnám v jejím složení. Navíc v době odstavu dochází ke změnám výživy, k transportu do nového prostředí, změně zoohygienických podmínek a kontaktu s jedinci z jiných chovů. Diagnostika střevních infekcí je založena na důkladném posouzení anamnézy a provedení klinického vyšetření králíčka a parazitologické vyšetření trusu, především na kokcidiózu. Terapie střevních infekcí zahrnuje především aplikaci infúzních roztoků s přídavkem podpůrných roztoků s vitamíny, aminokyselinami a glukózou, jinak dochází brzy k dehydrataci a vyčerpání králíčka. Je nutné zahájit léčbu antibiotiky, léky na podporu peristaltiky a také léky od bolesti a proti plynatosti.
Mezi nejčastější parazitární infekce patří kokcidióza. Jsou k ní nejvíce vnímaví králíci v době odstavu. Většina dospělých jedinců trpí subklinickou infekcí (bez klinických projevů). K přenosu dochází pozření trusu a kontaminací potravy trusem od nemocných zvířat. Na vzniku klinických příznaků se podílí nevhodné zoohygienické podmínky, stres a konkurentní bakteriální infekce, zvláště infekce E.coli. Mírná infekce probíhá bez příznaků, nebo se projeví hubnutím (typická je „pilka na hřbetě“ u nemocných zvířat). Při masivní infekci u oslabených zvířat pozorujeme ospalost, hubnutí, průjem s příměsí hlenu a krve. Diagnóza se stanovuje koprologickým vyšetřením trusu. Je vhodné sbírat trus min 3 dny a skladovat ho v lahvičce s trochou vody v chladném prostředí. Nejúčinnější léčbou jsou sulfonamidové preparáty (ESB3) a toltrazuril (Baycox), které se rozpouští ve vodě. Během léčby se králíkům nedává zelené a šťavnaté krmení. Při silných infekcích je často třeba léčbu po kontrolním vyšetření trusu zopakovat.
Z dalších onemocnění trávicího systému jsou významné OBSTRUKCE TRÁVICÍHO SYSTÉMU, způsobené nejčastěji chomáči chlupů. Většinou jde o akutní stav. Králík neumí zvracet, proto obstrukce tenkého střeva vede k rychlé akumulaci tekutin a plynu ve střevech a následně rychlému rozvoji šoku a úhynu králíčka. Z klinických příznaků je nejvýznamnější náhlý nástup nechutenství, apatie, zastavení kálení, neochotou k pohybu, případně křečí. HLADOVĚNÍM KRÁLÍKA déle než 24 -48 hodin dojde ke ztučnění jater a následnému selhání jaterních funkcí. Z tohoto důvodu jsou jakékoliv stavy, spojené s hladověním králíka, považovány za stav, vyžadující okamžitou intenzivní terapii, zahrnující především aplikaci infúzních roztoků, vitamínů, aminokyselin, antibiotik pro prevenci rozvoje enterotoxémie.
Králíci jsou striktně býložraví savci. Jejich trávicí trakt je přizpůsoben pro příjem velkého množství potravy s vysokým podílem vlákniny. V tlustém střevě králíků dojde k rozdělení zažitiny dle velikosti částic na nestravitelné zbytky a na částice, které mohou být dále metabolizovány střevní mikroflórou. Aby je mohl králíček získat živiny, vzniklé trávením ve slepém střevě, periodicky se v závislosti na příjmu potravy a denních rytmech kompletně mění pohyb tlustého střeva a nastává fáze vylučování měkkého trusu, který je formován do hroznovitých tmavých útvarů obalených hlenem a vylučován nejčastěji v noci a několikrát během dne. Králíčci tento trus požírají hned od řitního otvoru. Pokud králík tyto cékotrofy nesežere, může je chovatel najít a považovat je za průjem. Králík nesežere cekotrofy pokud má sníženou chuť k příjmu, způsobenou nadbytek proteinu v potravě a nízkým obsahem vlákniny, pokud mu pohyb k řitnímu otvoru způsobuje bolest (obezita, pohybové potíže a další), má bolestivé zuby, pokud nemůže k řitnímu otvoru dosáhnout (malá klec, neurologické problémy), při stresu nebo náhlé změny potravy, které způsobí příliš řídké cekotrofy. Správné složení krmné dávky upraví příjem cekotrofů.
Správná krmná dávka musí obsahovat především dostatečný podíl vlákniny. Zdrojem vlákniny je kvalitní luční seno, které by mělo být dostupné po celý den. Dalším zdroje vlákniny je čerstvá tráva, luční rostliny, listová zelenina mimo salátu, jako zelí, kapusta, kedlubna, petrželová a mrkvová nať, listí ovocných stromů, pampelišky. Vláknina se rozlišuje na stravitelnou a nestravitelnou. Nestravitelná vláknina sice nemá výživovou hodnotu, ale je nutná pro podporu peristaltiky a správné trávení, je nepostradatelná pro správné obrušování stoliček, dále stimuluje chuť k jídlu a podporuje příjem cekotrofů (měkkých bobků). Stravitelná vlákniny je trávena pomocí střevní mikroflóry.
Jako doplněk lze podávat různé druhy zeleniny (mrkvový kořen, kedluben). Koncentrované krmné směsi je vhodné dávat jen jednou denně, v dávce 2-3% hmotnosti (30g na kilogramového králíčka). Je vhodnější krmit spíše peletovanou směsí (pelety jsou tvořeny lisováním několika druhů zrní a vojtěšky s přídavkem minerálů a vitamínů), než pouze zrní, ale oboje jen jako přídavek..Vláknina v peletách je příliš drobná a nenahradí seno. V přírodě králíček nenajde chutné zrní každé den a jeho trávicí systém není nadbytku těchto lehce stravitelných složek krmiva přizpůsoben.
Nové složky potravy je třeba zařazovat postupně, během několika dní, aby se střevní mikroflóra mohla této změně přizpůsobit. Jinak dojde k nadmutí králíčka. Králík nežere, často ani nebobkuje a má tvrdé, bolestivé břicho. Je třeba ihned vyhledat veterináře.
Stejně tak ovoce a zelenina, které obsahují málo vlákniny (rajče, okurka, ovoce), slouží jen jako občasný doplněk krmení. Nedostatek vlákniny zpomaluje peristaltiku a přemíra cukru naruší rovnováhu střevní mikroflóry. Výsledkem je zastavení postupu zažitiny a kvašení, které je zdrojem plynu a způsobí průjem a nafouknutí střev.
Kontrolujte příjem krmiva a kvalitu tvrdých bobků, jsou hlavním ukazatelem zdravotního stavu vašeho králíčka.
Případné dotazy pište, prosím, na adresu: lenka.rozsypalova@seznam.cz